Všichni to známe, jdeme s dítětem do obchodu a ono ukazuje hned tuhle a hned támhle, že chce to a ono.
V obchodě nám to navíc ještě ztěžují a k pokladnám, kde je dlouhá chvíle a člověk neví coby, ještě nastaví spoustu lákadel, která v dětských očích svítí jako majáky.

Potom prosí a škemrají, že by chtěli tohle a jestli jim to koupíte. Tvrdý rodič vydrží a žádná prosba s ním nehne. Měkký reaguje na každou žádost tím, že koupí co je požadováno.Každý z nás spadáme někam mezi tyto dvě kategorie, jsme více či méně tvrdí na své děti a tím je vychováváme, aby si například nezvykali, že dostanou všechno, co chtějí, protože v životě to prostě tak nefunguje.

Hory a hory věcí

Nakupováním věcí se vytváří docela zajímavý problém. Protože, když máme jednu věc a přijdeme o ni, litujeme, protože už nemáme další a tak se snažíme, abychom jí znovu získali. Pokud máme věcí více, nelitujeme většinou ztráty jedné, nebo na druhou stranu, všímáme si jedné a ostatní ve větší míře zanedbáváme.

Když má člověk počítač a notebook, využívá převážně jen jeden přístroj a to ten, který lépe vyhovuje jeho požadavkům, z toho plyne, že dvě zařízení jsou naprosto zbytečná, pokud jedno využíváme jen sporadicky.

Děti jsou jako my, jenom mnohem víc.

Dospělý člověk si většinou umí říct dost, dítě však nemá hranici, protože nenabývá těžce prostředků, za které si věci nakupuje. Vidí jen jasnou souvislost, já řeknu on koupí.

Nic mě to nestojí, když to nefunguje, pustím tam trochu pláče a on to radši koupí, aby mě utišil.
Není to myšleno jako žert. Děti jsou velice chytré a svou vychytralostí jsou schopné si omotat rodiče kolem prstu. Pokud je tedy zahrnete věcmi, vůbec si nepomůžete, jelikož se pro ně stane samozřejmostí, že dostanou, o co požádají a tak se věci stanou nedůležité, důležité bude vydupat si to, co chci, takříkajíc posilnit si svou pozici.

Celé to vede k plýtvání, protože pokud si neuvědomujeme, co nás stojí ztráta, tak nám nevadí něco ztratit.
Řekněte si sami, s kolika hračkami, které jste nakoupili, si Vaše děti doopravdy hrají.