Jako by se roztrhl pytel se všemi bio výrobky, ale jak se mezi nimi vyznat? Mnozí považují rozložitelné plasty za módní výstřelek, ale postupně získávají výrobky z nich svou stálou pozici na trhu.
S plastovými hračkami, které po použití můžeme vyhodit, se roztrhl pytel. Vybrat si můžeme plastové hračky pro nejmenší děti, které vypadají jakoby z tvrdého plastu. Nebo podpoříme kreativitu našich ratolestí koupí kyblíku s pěnovými barevnými plastovými dílky, které lze spojovat vodou a když náhodou dítko dílek pozře, vůbec mu to neublíží. Dokonce i Dánové zvažují výrobu Lego kostiček z biopolymerů namísto klasického plastu.

„Rozbilo se? Hoďte do kompostu.“

Tak zní častý argument výrobců zboží z bioplastů, když obhajují jejich ekologičnost. Ta se ale neskrývá pouze ve snadné a kdykoliv dostupné likvidaci. Výhodou pro životní prostředí je také snadná dostupnost výrobních surovin. Kukuřice, brambory, cukrová řepa se běžně pěstují na našich polích. Navíc i samotný výrobní proces není tak náročný, jako rafinace polymerů z ropy. Postup výroby spočívá v přeměně rostlinných polysacharidů. Ze škrobu je za vysoké teploty izolována glukóza, která dále podléhá procesu kvašení, jehož výsledkem je polymléčná kyselina – surovina pro výrobu bioplastů. Cena výroby se ale bohužel neodráží v ceně výrobku a za bio se připlácí.

Celá myšlenka rozložitelných plastů nahrává do karet konzumu moderní společnosti. Za rozložitelné igelitové pytlíky se přeci nemusíme stydět a vyhazovat je po stovkách do popelnic nic nestojí. Tyto vzorce chování předáváme i našim dětem. „Rozbila se ti plastová trumpetka? Nevadí, však ona se rozloží a místo ní koupíme novou.“ Neopravujeme a ještě se omlouváme ochranou životního prostředí. Nostalgicky si pak do vitríny uložíme staré, kovové, poctivě udělané autíčko, se kterým jsme si vyhráli mnoho let.