Potíž je v tom, že naše výchova nás natolik ovlivňuje, že vlastně nejsme schopni z tohoto nekonečného kruhu utéct, můžeme se některým věcem vyhnout a naučit se něco nového, ale když se podíváme blíže, zjistíme, že jisté stopy toho co bylo, jsou stále patrné.

To, kde a jak jsme žili, nevyhnutelně ovlivňuje, jak a kde žít budeme. Mnoho lidí se uchyluje k naprostému opaku, je to však opět vyvolané výchovou, v tomto případě třeba možná v jejím pochybení, ale kdo má právo soudit co je dobře a co ne.

Soudíme ostatní pro to, co dělají, ale nevšímáme si sami sebe a věcí, které děláme. Je v pořádku někoho odsoudit bez znalosti okolností, které ho k tomu vedli?

Co je dobré a co špatné přirozeně cítíme, někdo více a někdo méně, ale každý alespoň trochu. Vychováváme své děti a držíme se toho, co víme, ale po čase spadneme do jisté nepozornosti a pod našima rukama začnou proklouzávat věci, které bychom ještě před pěti lety proklouznout nenechali, držet se stále na pozoru a hlídat, jestli děláte vše podle svých představ a tak, jak jste si předsevzali je nesmírně obtížné.

Tak obtížné a náročné, že stojí za uvážení, jestli takový přístup k věci je opravdu ten správný, který by se měl na podobné věci aplikovat. Úplná sebekontrola je něco, co nemůže nikdy vydržet dlouho, dříve nebo později to prostě musí někde prasknout.

Hledáme správnou cestu a své děti se snažíme na tu cestu vzít s sebou, i když se cukají a zapírají proti kamenům, nic na to nedbáme a jdeme stále vpřed.

Někdo řekl, že okamžik, kdy zabijeme dítě v sobě, je ten, kdy se stáváme dospělými. Někdo své dítě jen uspí a někdo se ho naprosto zbaví, jelikož mu připadá příliš dětinské to, či ono. Děti by neměli vychovávat děti, ale vychovávat děti a nemít přitom v sobě kousek dítěte značí, že se nebudete schopni vžít do situace, ve které se nachází a podívat se na to jeho očima.

Zbyde jen racionální, nebo emocionální pohled dospělého hledícího na dítě, které udělalo něco naprosto nepochopitelného. Zamysleme se, proč to dělají, protože oni k tomu vždy mají důvod, ať už se nám zdá sebe nepodstatnější.