Brouzdáte si takhle po sociální síti a najednou na vás vyskočí článek o pejscích, kteří se zatoulali do lesa. Přečtete si článek, povzdechnete si a jen tak pro jistotu se podíváte do komentářů, jestli je tam něco zajímavého. A v tu ránu, kdy kliknete na ty komentáře, zaplaví váš počítač smršť politiky, Kalouska, Babiše, antify, PETA, zkrátka všechno se tam řeší v jednom velkém kotli, ale jenom na ty pejsky se nedostane, kromě pár milých paní, které doufají, že se brzy najdou. Kdyby rozpory na sociálních sítích vyvolávaly články politické a právní, bylo by dobře. Jenže doslova komentářovou bitevní vřavu dnes rozpoutá klidně reklama na nádobí.
 

Echo chambers

Vědci se domnívají, že internet poskytuje něco, s čím se v reálném světě jen tak nesetkáte. Ono, najít stejně smýšlející jedince například v jedné obci může být docela problém, ale na internetu se hned spojíte se stovkami dalších, kteří smýšlejí stejně a mají stejné hodnotové žebříčky. Potom jeden člověk často propadá dojmu, po připojení se k jisté internetové skupině, že jsou přeci všichni takoví a že jejich názor je ten správný, protože celá skupina lidí věří ve správnost toho názoru. A už k sobě nepouštíme ty negativní kavárenské povaleče nebo hospodské panděra, protože ti tvrdí pravý opak a to je špatně. Tento „fenomén“ se nazývá ECHO chamber, tedy komnata ozvěny, pokud bychom se odvážili to přeložit.
 

Je to opravdu tak špatné?

To je na tom to nejpozoruhodnější. Často se hádající lidé rvou za svou pravdu každým caps lockem dostupným, přitom v realitě, kdyby se ti samí lidé, kteří po sobě ještě před chvílí řvali, potkali, tak z toho nebude nic jiného než nějaký ten pohled. Lidé si zkrátka to samé, co na internetu, v realitě nedovolí, ač by někteří chtěli sebevíc. Echo chamber se ovšem neskrývá jenom v počítači, ale také v komunitě, protože sice všichni nemusíte mít stejný názor, může tam však převládat jistá shoda na nějakém základním tématu.