Napadlo vás někdy, jak vaše reakce na dítě působí? Jak moc ho ovlivňuje jenom to, jestli vás zajímá, co se dělo ve škole jenom kvůli známkám a učení, nebo vás zajímá i to, jaké poznatky ze školy jsou důležité pro vaše dítě? Například, pokud vás zajímá jenom, co bylo k obědu a jaké známky z jakých testů a zkoušení dítě dostalo, dítě se naučí, že ten zbytek, to, co je podle dítěte důležité, tedy legrace, kamarádi a přestávky a veškeré dění okolo, vy slyšet nechcete.

–          Z toho důvodu se vám přestane svěřovat se vším, co je pro život dítěte důležité, ať už to budou přátelé nebo později kluk nebo holka, ale třeba také zájmy dítěte a myšlenky na střední a dále vysokou školu. Tímto způsobem ze svého potomka můžete vychovat nedůvěřivého člověka, který má pocit, že nikoho nezajímá, jaké to dítě je, což mu může ztížit nejenom navazování osobních vztahů, ale také těch pracovních.

Vezměme si příklad:
Pokud vaše dítě něco rozbije, jsou jenom dva způsoby, jak na to reagovat. Buď začnete po dítěti křičet dřív, než všechno rozumně vysvětlí a omluví se, nebo mu dáte prostor, aby to vysvětlilo a pak z vlastní kasičky, pokud nějakou má, zaplatilo, co rozbilo. Ovšem je důležité dítěti připomenout, že to neznamená, že je špatné nebo že to udělalo schválně. Nehody se stávají, důležité je, aby dítě vědělo, že rozbíjet věci nesmí a aby to už podruhé neudělalo. Dítě tím naučíte mnohem víc než jenom křikem.

–          Pokud na dítě začnete křičet, dítě příště, až omylem něco způsobí a bude to doopravdy jenom nehoda z nevědomosti, buď to svede na někoho jiného, nebo bude zatloukat. V každém případě takovýmto způsobem vychováváte ze svého dítěte lháře.

Je důležité si pamatovat, že dítě si vytváří svoje první zkušenosti a svůj vlastní žebříček hodnot podle reakcí svých rodičů.

Z toho důvodu, když bude rodič hodnotit a poučovat, pokud jim to, co jim dítě říká, nezapadá do jejich představ o chování dítěte, dítě vám přestane většinu věcí říkat. Když už si ten žebříček vytváří, začne všechno, co doma řekne, posuzovat podle měřítka „pokud řeknu tohle, jak rodiče zareagují? Bude lepší, když jim to neřeknu“.